USA versus MNICHOV
Roosevelt byl opravdu velmi smířlivější k jednání evropské problematiky, to se nedalo ani říkat o diplomatických zaměstnanců ministerstva zahraničí, neboť často se stávalo, že se Roosevelt od jednání svých zástůpců distancoval. Jen pro přípomínku ze služeb Daviese, který podával ministru zahraničí Coredellu Hullovi opravdu na svou dobu opovážlivé zprávy, že Davies ujišťoval Molotova, že Američané Stalina oceňují, ale i i milují.. nebo zpráva určená americkému prezidentovi přes jeho tiskového tajemníka: "Osobně si nemyslím, že by ještě po mnoho let mohl být komunisms nějaký reálným nebezpečím pro svět. Tady nefunguje a tato vláda také není komunistická. Je to sociálismus a tento socialismus byl upravován a je nucen přijímat stále více a více individuálismu a kapitalistických metod, aby pracoval. Masy u moci, tj. vláda, musí pak udržet stroj v chodu , nebo přijdou o svá místa."
Proč toto uvádím, zde je příklad jak fungovala informovanost mezi USA a jeho zastupiteli. Taktéž americký velvyslanec v Berlině Hugh R. Wilson roku 1938 navštívil, ale jeho cesta měla jen informativiní ráz. Dále se snažil Beneš na britském velvyslanectví v Praze lordem Runcimanem, aby Amerika zaujala nějaké stanovisko na předválečnou situaci a postoje Berlína, tento velvyslanec H.R. Wilson mu sdělil, že "Göring určitě nechce válku a pracuje jistnotně pro mír a pro dohodu s námi a ostatními." Spíše Spojené státy opět zaujaly roli prostředníka, maximálně by pomohla tím, že američtí občané sympatizují se zapadoevropskými spojenci a poskytl by jim morální podporu pomocí dodávek zbraní a munice, i když přímou účast USA ve válce vyloučil. I z Rooseveltova projevu 18.8. 1938 (dva měsíce po Mnichovu) bylo znatelné, že svůj přístup k Evropě nezmění, "My v Americe se už nenchazázíme na vzdálené pevnině.... naše neomzené zdroaje, síla našeho obchodu a moc naší společnosti z nás, nezávisle na naší vůli, učinili zásadního činitelé světového míru."